pohádka o lásce

16. května 2011 v 21:15 |  Láska ... Je taky nadpřirozená
Tajemný jezdec
Bylo, nebylo v hlubokém lese stál domeček a v tom domečku bydlela holčička. Žila tam sama.
Byla šikovná, uměla se o sebe postarat, každý den chodila do lesa sbírat lesní plody a dříví na oheň, když jednou v zimě, už za tmy seděla u stolečku nad hrnečkem pšeničné kaše,
pustila si myšlenky jen tak na špacír a přemýšlela, co by dělala, kdyby byla princezna na zámku plném lidí a tak jí došlo, že sama v lese je strašlivě opuštěná a rozhodla se, že bude muset do světa jít vysvobodit nějakého prince, protože jí z lesa asi nikdo vysvobodit nepřijde.
Sbalila raneček, oblíkla kabátek a vydala se do bílého zasněženého světa.
Bloudila tak dlouho světem, že do té doby všechen sníh roztál.
Konečně dorazila k velikému krásnému zámku, který byl celý ze zlata.
Vešla velikou bránou dovnitř a hned narazila na prince.
"Hej, ty!" křik na ní princ.
" zapni mi sandál!"
"Já?" divila se děvenka
"No jistě ty, copak tady vidíš někoho jiného?" okřikl jí princ
" Nauč se obouvat si boty sám!" řekla dívka a vyplázla na neomaleného prince jazyk
a potom utekla.
Šla tedy hledat další království
za několik dní dorazila k zámku, který byl celý ze stříbra.
Dívka vešla. Uvnitř našla prince, který seděl nad rybníčkem a plakal.
"Copak se ti stalo princi?" ptala se dívka.
"Spadl mi do vody zlatý míček"
vzlykal princ.
"A proto je třeba slzet?" divila se dívka.
"Ano, už ji nikdy neuvidím"
dívka si povzdychla a sehnula se k rybníčku.
Vykasala si rukávy a šmátrala rukama v rybníce tak dlouho, dokud kouli nevylovila.
"Prosím."
"Css! To byla tvoje povinnost!" štěkl princ bez poděkování,
dívka se otočila na patě a ze zámku odešla.
Šla dalších pár dní, až našla zámek stavěný jen z drahých kamenů.
Postavila se před něj a povídá:
"a nebylo mi v té mojí chaloupce dobře? Byla jsem sama, ale copak jsou tady hodní princové?"
A tak do zámku vůbec nešla.
Pomalu se vracela velikým světem do své chaloupky.
Šla dlouho a opět se vrátila zima
dívka ztratila cestu a myslela si, že už je dočista ztracená, únavou už ani o pomoc volat nemohla, byla jí zima a měla hrozný hlad. Sedla si pod strom a pomalu usínala, když v tom si v dáli všimla něčeho tmavého, byl to černý kůň s jezdcem
dívka chtěla křičet o pomoc, ale mohla, jen šeptala. Jezdec přeci přijel. Posadil si ji na klín do sedla a vezl pryč.
"Kdo jsi?" ptala se dívka, když se u jezdce stulená na teplé hrudi dost zahřála, aby našla alespoň slabý hlásek
" Tvůj princ, volala jsi na mě, vzpomínáš?"
"Nemohl jsi mě slyšet!" protestovala dívka.
"Já tě uslyším vždy!" zašeptal jí do ucha a dívka usnula. Už neměla strach a bylo jí teplo.
Tajemný jezdec jí dovezl až do jejího domečku, kde spolu dívka s jezdcem vychovali hromadu dětí a měli se tolik rádi, že slovy se to vypovědět nedá.
KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama