5. kapitola

16. května 2011 v 20:54 |  moje kniha
5. Skládačka
"Nesmí nás najít!" řekl Jack.
"Kdo?" ptala se Wendy.
"Ostatní, jestli nás najdou, bude to…špatné V mírném slova smyslu." Vysvětloval Radek rychle. Dark mu skoro nerozuměla.
"Co budeme dělat?" chtěla vědět Dark. Snažila se zachovat klidný hlas, strach už jí zase pulzoval celým tělem.
"Budeme muset odejít pryč, pryč z Vamperu, není tady bezpečno."
"Cože, pryč? A kam?" Zajíkala se Wendy rozčílením.
"Asi na zemi" vychrlil bleskově Radek.
"můžete mluvit tak, abych vám taky rozuměla?!" rozčilovala se Dark.
"Tak klid!" zavelel Jack.
"Já se zpátky do rakety nevrátím!" protestovala Dark.
"Dark, tady nemůžeme zůstat." Rozčiloval se Jack.
" A i kdybychom se chtěli někam vydat, teď to nepůjde, přicházejí další." Přerušila jejich hádku Wendy. A opravdu, během vteřiny se do domu nahrnuli čtyři statní upíři a bleskově odtáhli Radka s Jackem pryč. Wendy s Dark jen vyjeveně koukaly, ve chvíli osaměly.
"Vlez mi na záda." Hukla Wendy a už zase běžely. Wendy doběhla do hradu a zavřela obě do tmavé místnosti v níž byla proměněna. Opřela se o dveře.
"Co děláš?" Ptala se Dark.
"Snažím se pojit se s nimi myšlenkami, ale ještě jsem to nedělala… Nejde to!" Wendy otevřela oči a zklamaně si povzdechla.
Obě se lekly, když se na druhé straně místnosti otevřely dveře a dovnitř vstoupila malá, drobná upírka s plavými vlasy staženými do copu. V mžiku byla u Dark, popadla ji za ramena a utíkala s ní pryč. Dark byla strachy bez sebe. Upírka nevypadala žíznivě a už vůbec ne nebezpečně, byla nakrmená, tvář narůžovělou a oči světlé. Ale vraha nikdy nepoznáte podle barvy očí.
Trochu Dark uklidnilo, když jí upírka konečně postavila na zem a vzdálila se na délku místnosti. Tiskla se ke stěně a upírala na ni pohled.
"Kdo jste?" Hlesla Dark a hlas se jí zlomil
"Co chcete?" šeptala.
"Buď zticha, všechno se dozvíš!" odsekla žena.
"Co je s Wendy? Kde je?" nenechala se Dark odbít.
"Zvládne se o sebe postarat. Mlč!" řekla neznámá výhružně. Dark se vylekaně přikrčila.
"Radek se o ni postará." Zašeptala ještě ta žena. To Dark uklidnilo natolik, že dokázala usnout.
Mezitím se vyděšená Wendy snažila svou kamarádku najít a přitom se myšlenkami spojit s Radkem.
Narazila na něj.
"Radku!" vykřikla a rozběhla se k němu. On mlčel, vypadal nějak jinak, jako by byl vyděšený.
"Co se stalo? Radku mluv se mnou!" křičela mu Wendy bezmocně do obličeje.
"Musíme jít." Řekla a pečlivě si udržoval tvář pokerového hráče. Wendy nemohla poznat, co si myslí. Jeho hlas byl bez života…
"Kde je Dark?" napadlo ji najednou, když si na kamarádku vzpomněla.
"Je v pořádku, všechno se dozvíš."
Dark se s křikem probudila a zjistila, že je v Jackově náruči.
"Pššš, to nic, klid, jsem u tebe." Uklidňoval ji, jako by byla malé dítě. Dark se stulila v jeho chladné náručí a dál vzlykala.
"co- je- s Wen-dy? Kde je?" Jack najednou zkameněl, jako by byl v transu.
"Co se děje?" vyděsila se Dark. Jack se zhluboka nadechl a pak se uvolnil.
"Radek mě volal myšlenkami, Nesmíš se o mě tolik bát…" dodal a v hlase mu zazněla hořkost.
"Na co narážíš?" Vykulila Dark oči.
"Tím si nelam hlavu. Už vím, kde jsou, máme se s nimi sejít." A už zase Dark letěla vzduchem na Jackových zádech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama